Pochod Praha - Prčice v sobotu po devětatřicáté

Autor: Miloslav Fuček (mailto:m.fucek(Z)icok.cz), Téma: Různé
Vydáno dne 16. 05. 2004 (2027 přečtení)




Tradiční Pochod Praha – Prčice se šel v sobotu 15. 5. již po 39. a to hned z dvanácti různých míst. Já se na něj vypravil ze Střezimíře.

     Tradiční Pochod Praha – Prčice zaznamenal po několika letech pár změn. Změnily se některé trasy, nová je i mapa. Mapa pochodu, která je současně startovním průkazem, do níž se dávají razítka na jednotlivých kontrolách, změnila svoji podobu. Nyní má šikovný kapesní formát a současně také obsahuje popisy tras, které bývaly v minulosti přílohou na samostatném papíře.



     Rovněž došlo i k některým změnám tras. Zmizela např. duplicita dvou tras z Votic (23 a 25 km) a naopak přibyly nové trasy a některé trasy změnily svoji kilometráž. Já se vypravil ze Střezimíře, což je trasa nejkratší, ale dle mého názoru i nejhezčí. Ostatně to s nejkratší trasou od letoška již není pravda, protože pořadatelé v rámci změn tras zkrátili trasu z Petrovic u Sedlčan také na 22 km. Tato trasa bývala delší a měla poměrně velké převýšení.



     Ze Střezimíře jsem vyrážel kolem 10.45 hodin. Na startu mnoho lidí nebylo, většina jich šla již dříve. Tak jsem měl koho dohánět a přehánět. Šlo se dobře, počasí bylo na pochod ideální. Na trase nešlo zabloudit, stále byl někdo na dohled, ale lidé na sobě zase nabyli našlapáni jako sarninky.







     Po šesti kilometrech jsme dorazil na Borotín, kde jsme se najedl. Bylo právě poledne. Potom jsme si vyfotil zříceninu starého zámku, která je dominantou této trasy a po necelé půlhodince jsme pokračoval dál.







     I další úsek cesty se šel dobře. Vedl lesem, pouze zde byla blátivější cesta a jak se k nám připojovaly další trasy, lidí houstlo. Lidi, kteří si myslí, že jdou sami a chodí ve čtyřstupech roztažení přes celou cestu, se špatně předchází a docela to vysiluje.



     Druhá kontrola byla až skoro před Prčicí, kde byly dvě kousek od sebe. Pak už zbývaly poslední dva kilometry do cíle, kde ale šla hlava na hlavě, protože se k nám připojila votická trať. Takže to spíše připomínalo hodně dlouhou frontu.





     V PrÄŤici jsem byl krátce pĹ™ed 16. hodinou. Bylo to celkem dobrĂ© porovnánĂ­ kondice, která se mi od loĹ?ska vĂ˝raznÄ› zlepšila, ale mám v nĂ­ rezervu. Krátce po 16. hodinÄ› jsem uĹľ sedÄ›l v autobuse, kterĂ˝ odsud jel přímo do Prahy. Po cestÄ› nás skrápÄ›l déšť, kterĂ˝ nám v autobusu uĹľ nevadil.